Separačka není hračka

9. prosince 2017 v 18:33
Mnozí majitelé psů za mnou chodí s dotazy, že pes doma vyje/ničí věci/škrábe na dveře a co s tím. A rádi tohle chování nazývají separační úzkostí.

V první řadě bych ráda zmínila to, že tohle "separačka" často není. Separační úzkost je stav, kdy se zvíře bojí samoty tak, že při snaze uniknout z prostoru za majitelem si často přivodí těžké úrazy, nebo vznikají různé obsese a poruchy… nicméně název jsem ponechala, protože pod tímto heslem často myslíme právě zmíněné vytí či kňučení nebo ohryzaný gauč.

V ideálním případě by měl pes čas, kdy jsme v práci, doma prospat, aby byl hezky odpočinutý na odpolední práci. Nebo aspoň procházku, hru nebo sport. Pokud to nedělá, může být důvod v mnoha rovinách. Od prostého nevybití přes uvolňování stresu či neschopnosti odpočívat až po skutečnou úzkost ze samoty.


Způsoby, které vám popíšu, nejsou zázračné ani všemocné, a jsou vhodné pro psy, co mají tento problém v malé míře (zde spadá většina "botžroutů", "kňouralů" a "molitantrhačů"). Pokud chování po dodržení pokynů nezmizí, je načase vyhledat odborníka.

Co nám tedy může trošku:-) pomoct?

  • Únava psa

Velká část psů doma ničí vybavení z jednoduchého důvodu - nudí se a nejsou pořádně unavení. Zkuste ráno vstát o hodinku dřív a jít si zaběhat, učit triky, házet frisbee nebo třeba jen našlapat pachový čtverec do trávy. A uvidíte. V ideálním případě by měl pes zalehnout a být rád, že si může pár hodin pospat a mít klid:-).

  • Vytvořená zábava

Některé psy stresuje odchod majitele, některé čas před příchodem a dlouhá samota. Zvlášť, pokud se u toho pes nudí, může pomoct zábava. Samozřejmě to nerespektuje úplně ten odpočinek, no…
Můžete zkusit dát psu při odchodu kost, nechat mu doma děravý míček, z kterého padají pamlsky, poschovávat hračky po bytě… Inspirace na internetu je kupa. S trochou štěstí si pes bude hrát a odreaguje se i jinak než nežádoucím chováním.

  • Místo bez podnětů

Další možností je naučit psa na nějaké bezpečné místo, kde ví, že se tam spí a je tam příslib "buď v klidu, já se vrátím, zatím chrň". Často je samozřejmě v tomhle kontextu zmiňovaná klec, která je fajn minimálně v tom, že psovi nedává na výběr jinou možnost, a ochrání zbytek bytu. Při správném postupu naučení na klec ji pes bere jako pelíšek a chodí tam odpočívat. Ale nemusíme být tak konkrétní, tímto místem klidně může být i úvaz nebo místnost, kde jsme nenechali nic moc k destrukci. Nicméně je potřeba, aby tento způsob pes znal, a věděl, jak se při tomhle chovat - tzn. odpočívat. Pokud je tato jistota bezpečného místa naučena dobře, je to jeden z nejjistějších způsobů.

  • Postupné přivykání

Určitě je dobrá pomocná metoda i to, abychom psa postupně učili, že když je sám, nic se neděje. Většina lidí je nadšená, že má štěňátko pořád v patách, a ani si neuvědomí, že to vlastně může být docela problém. Doporučuji tedy bez emocí a v klidu občas psa nechat ve vedlejší místnosti nebo si skočit někam, kam nemusí se mnou - vážně s vámi nemusí chodit vynášet koš:-). Při postupném natahování času - z pěti minut na čtvrt, půl a pět hodiny - si ani jeden z vás nemusí všimnout, že jste vlastně něco "učili".

Přeji Vám, aby to vypadalo takhle...


...a ne takhle. : )

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama