Prosinec 2017

Těší se Váš pes na Silvestr?

26. prosince 2017 v 12:59
Začíná se nám tady rozmáhat takový nešvar.
Celý rok neřešíme u psů reakci na střelbu, a před Silvestrem do psa cpeme antidepresiva a lijeme panáka slivovice.
Ideální nápad na to, jak strávit Nový rok v lepším případě se psem na kapačkách, v horším kopáním hrobu. A pokud nám pes přežije, máme další rok zaděláno na problém.

Na odnaučení psa reakce na střelbu je třeba delší výcvikový program. Cest k cíli vede mnoho - postupná desenzibilace, kontrapodmiňování, řešení přes stresový trojúhelník, flooding.
Tohle radši řešte se svým výcvikářem a nechte si poradit trénink na míru. Ale ne dva dny před Silvestrem, to už vám nepomůže ani pámbů.
(Přednáška, jak odnaučit psa tyto reakce, proběhla se mnou v říjnu a teď ji nabízíme znovu).

Iku a Tramín se odebrali tam, kde jim bylo nejbezpečněji. Malý prostor, měkko, pach majitelky, tma. Dnes ani jeden nárazové zvuky neřeší.

Pokud to ale již nestihnete, je možné psovi pořád trochu ulehčit.

  • tmavé, klidné, malé místo v bytě
Spousta psů zalézá při ranách na WC a omotá se jako hadice okolo mísy. Většinou je tam ticho, klid a uklidňuje je to malým prostorem. Není špatný nápad někam takhle psa přesunout, pokud to místo zná a nebude víc ve stresu z téhle náhlé změny.
  • známý bezpečný pach
Pro psa je důležité mít něco, o co se může "opřít". Oblíbená hračka nebo triko s pachem majitele může pomoct. Moje hluchá dementní 17 fenka se v těhle chvílích poslední rok schovala do mé skříně - a byla naprosto v klidu.
  • dostatečná únava
Mje oblíbená omílaná mantra. Pes, který bude příjemně unavený, bude rád, že se spí, a nebude šílet z kdečeho.
  • nelitovat, neslibovat
To nejhorší, co můžete psovi, který je trochu ve stresu, udělat, je začít chlácholit a uklidňovat. Uděláte rychle ze psa, který se původně jen trochu podivil, trosku, která se psychicky složí i ze vzdáleného prasknutí pytlíku. Nic zvláštního se neděje, tak se chovejte dle toho:-).
  • něco na odreagování
Pokud se pes nebojí příliš, je dobré nechat mu něco např. na žvýkání (oblíbenou hračku, masitou kost). Žvýkáním se odreaguje, myslí na něco jiného a vyventiluje si stres.

Všechno tohle je jen drobná podpora - pokud se pes bojí opravdu, moc vám to nepomůže.
Pomůže jediná věc, a to naučit psa jinou reakci.
Ale i tak doufám, že vám článek k něčemu bude a pár psů a majitelů zvládne být víc v klidu.

Šťastný skok do nového roku 2018!


Jak naučit psa na klec

15. prosince 2017 v 12:33
Vzhledem k minulému článku, kde byl odstavec, že může pomoci naučit psa doma odpočívat na tzv. bezpečném místě, kterým je většinou myšlena klec, přidávám samostatný článek na téma, jak psa odpočívat v kleci naučit.

Častá praxe - koupit klec a strčit do ní psa - končí většinou vyjícím, kňučícím a štěkajícím psem, který se z ní snaží dostat a ničí si zuby, tlapy a zmíněnou klec.
To se nám vize, že by klec měla být pro psa místo, kde je možné si odpočinout, zrelaxovat, načerpat energii, uklidnit se a kam si chodí dobrovolně lehat jako do pelíšku, moc nenaplnila.

Cesta z pracovní dovolené. Než jsme přijeli do Brna, byli všichni odpočinutí, vyspaní a spokojení.

Prvním důležitým aspektem je to, zda je klec jako relaxační místo vůbec vhodná.
Tedy - potřebujeme minimálně takovou velikost, aby se pes mohl pohodlně zvednout a otočit, pokud ji používáme na delší časové úseky než např. krátký odpočinek po tréninku, tak radši větší.
Měla by mít pohodlnou, pratelnou matraci, která nedrží mokro, mělo by v ní být místo na misku s vodou.

Jak tedy začít?
Osobně nejradši tohle učím u štěňat, kde je snadné splnit níže vypsané body a štěně už se odmala nenásilně učí, k čemu ta přepravka je.

První zmíním, jako obvykle, únavu.
Rozhodně se bude poprvé na pelíšku lépe držet štěně, které je po procházce, cvičení a hře s pejsky, než malý turbošílenec.

S klecí také spojuji jinou, většinou relaxační, činnost.
V reálu to znamená to, že tam štěněti hodím kost nebo hračku na okus.

Jak to tedy vypadá?

  • Přijdu se štěnětem domů po procházce.
  • Dojdeme ke kleci.
  • Vezmu si nějakou hračku, s kterou se štěně rádo mazlí (ale ne si šíleně hraje) nebo něco dobrého, co rádo okusuje a chvíli mu to zůstane a dám to do otevřené klece i se štěnětem.
  • Unavené štěndo si chvíli žvýká, pak začne odpočívat, usne.

Ve chvíli, kdy unavený pes chodí spát do klece (bez povelu), začínám zavírat dvířka.
Všechny zvyky uchovávám stejné, jen se zavřou dvířka - což pes obecně moc neřeší.

A pak už je třeba navázat jen dál a pracovat na odpočinku v kleci:

  • v jakémkoliv prostředí
  • s různou mírou energie psa
  • v delší časové ose

Tohle vše stačí učit postupně, po malých kouscích.


Klec jako oblíbené místo nejen psů.

Klec je určitě dobrý sluha, ale stejně jako oheň zlý pán. Pokud je používaná s rozumem a k zvyšování komfortu psa, může být úžasná pomůcka a v jistých kontextech pomůže s např. naučením čistotnosti, separační úzkostí či spoustou dalších problémů, ale bohužel svádí k tomu v ní mít psa neustále, což už k jeho spokojenosti nebude.

Nezapoměňte tedy na zdravý rozum a svou lásku ke psům.

Přeji Vám hodně úspěchů.

Separačka není hračka

9. prosince 2017 v 18:33
Mnozí majitelé psů za mnou chodí s dotazy, že pes doma vyje/ničí věci/škrábe na dveře a co s tím. A rádi tohle chování nazývají separační úzkostí.

V první řadě bych ráda zmínila to, že tohle "separačka" často není. Separační úzkost je stav, kdy se zvíře bojí samoty tak, že při snaze uniknout z prostoru za majitelem si často přivodí těžké úrazy, nebo vznikají různé obsese a poruchy… nicméně název jsem ponechala, protože pod tímto heslem často myslíme právě zmíněné vytí či kňučení nebo ohryzaný gauč.

V ideálním případě by měl pes čas, kdy jsme v práci, doma prospat, aby byl hezky odpočinutý na odpolední práci. Nebo aspoň procházku, hru nebo sport. Pokud to nedělá, může být důvod v mnoha rovinách. Od prostého nevybití přes uvolňování stresu či neschopnosti odpočívat až po skutečnou úzkost ze samoty.


Způsoby, které vám popíšu, nejsou zázračné ani všemocné, a jsou vhodné pro psy, co mají tento problém v malé míře (zde spadá většina "botžroutů", "kňouralů" a "molitantrhačů"). Pokud chování po dodržení pokynů nezmizí, je načase vyhledat odborníka.

Co nám tedy může trošku:-) pomoct?

  • Únava psa

Velká část psů doma ničí vybavení z jednoduchého důvodu - nudí se a nejsou pořádně unavení. Zkuste ráno vstát o hodinku dřív a jít si zaběhat, učit triky, házet frisbee nebo třeba jen našlapat pachový čtverec do trávy. A uvidíte. V ideálním případě by měl pes zalehnout a být rád, že si může pár hodin pospat a mít klid:-).

  • Vytvořená zábava

Některé psy stresuje odchod majitele, některé čas před příchodem a dlouhá samota. Zvlášť, pokud se u toho pes nudí, může pomoct zábava. Samozřejmě to nerespektuje úplně ten odpočinek, no…
Můžete zkusit dát psu při odchodu kost, nechat mu doma děravý míček, z kterého padají pamlsky, poschovávat hračky po bytě… Inspirace na internetu je kupa. S trochou štěstí si pes bude hrát a odreaguje se i jinak než nežádoucím chováním.

  • Místo bez podnětů

Další možností je naučit psa na nějaké bezpečné místo, kde ví, že se tam spí a je tam příslib "buď v klidu, já se vrátím, zatím chrň". Často je samozřejmě v tomhle kontextu zmiňovaná klec, která je fajn minimálně v tom, že psovi nedává na výběr jinou možnost, a ochrání zbytek bytu. Při správném postupu naučení na klec ji pes bere jako pelíšek a chodí tam odpočívat. Ale nemusíme být tak konkrétní, tímto místem klidně může být i úvaz nebo místnost, kde jsme nenechali nic moc k destrukci. Nicméně je potřeba, aby tento způsob pes znal, a věděl, jak se při tomhle chovat - tzn. odpočívat. Pokud je tato jistota bezpečného místa naučena dobře, je to jeden z nejjistějších způsobů.

  • Postupné přivykání

Určitě je dobrá pomocná metoda i to, abychom psa postupně učili, že když je sám, nic se neděje. Většina lidí je nadšená, že má štěňátko pořád v patách, a ani si neuvědomí, že to vlastně může být docela problém. Doporučuji tedy bez emocí a v klidu občas psa nechat ve vedlejší místnosti nebo si skočit někam, kam nemusí se mnou - vážně s vámi nemusí chodit vynášet koš:-). Při postupném natahování času - z pěti minut na čtvrt, půl a pět hodiny - si ani jeden z vás nemusí všimnout, že jste vlastně něco "učili".

Přeji Vám, aby to vypadalo takhle...


...a ne takhle. : )