Jak utahat psa a ne sebe?

15. července 2017 v 18:07
Doufám, že nejsem jediná, kdo občas dorazí z práce, padá na hubu a tři psi poskakují kolem a tváří se, že zrovna dneska (jako každý den) to chce aspoň čtyřhodinovou procházku, hoďku aportování, kdyby se šlo plavat, nebylo by to k zahození..., a co návštěva cvičáku - obrany, agility, flyball... či aspoň šlápnout nějakou tu stopu, co, paničko?

Pokud má člověk normálního, zdravého psa, nemá šanci ho utahat fyzicky svépomocí (pokud nejste náhodou Zátopek). To, co ujdu já (a jakože to pár desítek kilometrů bude), zvládnou mí psi minimálně dvojnásobně, a v běhu.
Nemluvě o tom, že snahou psa utavit mu akorát zvyšujete fyzičku. A příště aby člověk vymyslel tu trasu aspoň dvakrát delší!
Rozhodně netvrdím, že není dobré zlepšovat psu kondici, ale našla jsem pár rychlých způsobů, jak při nedostatku času občas rychle unavit smečku... a moct zapadnout do postele, aniž by kulili smutně oči.

Inspirace bull sporty:
Přestože mám křížence, knírače a beardedku, u bullařů jsem se inspirovala dost.
Všechno je inspirováno dost volně, a různé modifikace hrajeme na cvičáku, tak snad mě bullaři neukamenují.

První oblíbená disciplína je "tug war".
Ke dvěma stromům či čemukoliv jinému, co drží, přivážeme dva psy, tak, aby oba dosáhli na hračku mezi sebou, ale ne na sebe navzájem (kdyby náhodou někoho příliš emotivního napadlo vyvolat rvačku).
Poté každému dáme konec hračky do huby a hecujeme, ať se přetahují - dokud to vydrží oni a hračka:-).

Další oblíbenou je "A-frame".
K téhle hře potřebujete áčko, což může být problém, ale věřím, že v době, kdy je v každém městě spousta hřišť pro psy a cvičiště, nějaké seženete:-).
Vyberete si čas (většinou se počítá minuta), stopnete si ho, a budete celou dobu hecovat psa, aby co nejrychleji překonával překážku tam a zase zpátky. Je hezké sledovat, jak se pes zlepšuje, a počet přeběhnutí za minutu se zvyšuje, když člověk cvičí pravidelně.

A přichází dvě "peškované" milované kníračicí a jedním nejmenovaným kontinentálním buldokem (zdravím, Kači).

Moje verze "wall climbingu" je, pravda, taková chaoticky laická, ale psům to na nadšení neubírá. Smysl je v tom, přivázat peška k nějaké zdi, po které pes bude moct "vyběhnout", zakousnout se do peška a zůstat viset, než ho člověk nějak opatrně spustí dolů. Já využívám množství divných lan, karabin, svázaných obojky, vodítky, rozdvojkami a psi mi koušou do starých kožešinových čepic, a tak jsem na Špilberku za exota číslo jedna.

Druhá peškovaná je něco mezi "hang time" a "high jump" - prostě navážu k nějaké větvi peška, tak, aby pes musel skočit a visel zakousnutý na peškovi. Pokud mám slabšího pejska, začínáme tak, aby měl zadní nohy na zemi a o peška se spíš jen tahal:-).


Většina psů ráda aportuje a já osobně si nedovedu představit jít na procházku bez tenisáku.
Často se přistihnu, že automaticky házím, i když sedím na lavičce a pokuřuju, kecám s přítelem nebo píšu smsku.
I s obyčejnými míčky ale máme další spoustu her.

"Zprava doleva" hážu jeden míček za druhým. Pes vyběhne doleva, chytne balonek, pustí a běží doprava za hozeným dalším... sice vysoká spotřeba míčků a člověk je musí průběžně sbírat, ale vynikající na postřeh a rychlé otočky.
"Chytej v letu" je hra, kdy hážu psovi balonky tak, ať je schopen je chytit (vysoko do vzduchu), ale za každým se musí kousek rozběhnout a propočítat si, kdy a kam asi spadne:-).
"Chyť a pusť" vychází z jednoho triku v dogfrisbee, kdy hážu jeden balonek za druhým psovi přímo do huby, takže musí chytit a okamžitě pustit a chytit a pustit a chytit...
Každopádně aportování míčku, balonku nebo kroužku je docela jednostranná zátěž a napadají mě minimálně dvě alternativy.

Další snadnou metodikou nasvalování psa je tzv. udičkování.
Udička se dá vytvořit snadno. Stačí pevný klacek, rybářský prut či tyč, na konec přivážete provázek, a na konec provázku uděláte střapec z pásky (např. "zákaz vstupu" a podobných).
Psa naučíme lovit střapec a pak si s ním hrajeme jak s kočkou:-), za 15 minut je unavený jak po tříhodinové procházce.

Další zábava, která je navíc možná kombinovat i s dogdancingem a triky, je dogfrisbee.
Stačí koupit létající talíř a naučit ho psa chytat! Dá se ze začátku posílat po hraně po zemi, pak začít dlouhými hody u země... no a pak tak různě, kam fantazie dovolí:-).


Ač se tahle kategorie nedá přesně rozřadit, ráda využívám toho, co zrovna vidím.
Balíky slámy, to je naše, Leya nic nemiluje tolik, skáče po nich a běhá tam a zpátky (jen je třeba dávat pozor, aby je pes nepotrhl drápy, jinak by byla veškerá sláma vniveč, protože by zplesnivěla).
Skákání na nebo chůze po úzkých či vysokých spadlých kmenech, skákání po kamenech, vybíhání do rozsedlin stromů.
Skákání do hromad listí na podzim, hledání hraček v nich.
Házení a chytání sněhových koulí, proudu vody, spadaného listí. Skoky z mola do vody... a kupa jiných hloupostí, co vás zrovna napadne.
Super jsou i různé hřiště (ale pozor, aby jste nikdy neobtěžovali a nic tam po vás nezůstalo) - ať už psí, dětská nebo třeba na kros...


Nezanedbatelné je samozřejmě i běhání, které je pro psa ideální pohyb na nasvalení, dlouhé trasy v klusu - nemůžete v podstatě vymyslet nic lepšího. Pokud by se vám zdálo, že je to moc snadné, v odpovídajícím postroji může pes dostat i zátěž navíc.
Do stejné kategorie se řadí i plavání (ale ideálně bez zátěže, prosím:-)).

Také se hodí nepohrdnout ostatními psy, pokud si náš hraje - pes je šťastnej a vyběhanej.


Pomalu se dostáváme k druhé části, a to je utahání psa psychicky.
Zvlášť na deštivé dny, kdy se člověku fákt nechce ven, se to hodí.

Všichni mí psi milují z hloubi srdce pachové práce. Nejvíc 17letá stařenka.
Učení rozlišování předmětů, kdy mají vybrat ten napachovaný mnou, je oblíbená hra.
Klasické stopy (nebo aspoň čtverce, když nestíhám), jsou zbožňovány všemi - a přitom stačí prostě jít kus po louce a trousit do šlápot pamlsky. No a za patnáct minut tam vzít psa.

Ale když už se mi fakt nechce ven, je super mít doma "čuchací kobereček". Jde o malou věc s vysokým vlasem (často se používá nastříhaná deka na pruhy, zauzlovaná v mřížce do dřezu), do které se nahází pár pamlsků... a pustí se k tomu natěšenec.

Další snadný hersenwerk je např. i petflaška naplněná pamlsky, ať už s dírami nebo jen s jedním původním otvorem, kterou pes musí kutálet apod., aby mu vypadávaly (dají se koupit i průmyslově vyráběné balonky na téhle bázi), nebo třeba zamotaný ručník, ve kterém jsou pamlsky, a pes si ho má nosem rozmotat.
Na Internetu je inspirace kupa.

Ikuščina oblíbená je hledání hraček v bytě či venku.
Pošlu ji za dveře nebo někam, kde mě neuvidí, někam schovám hračku..., a pak ji s "hledej" pošlu, ať prozkoumá kus terénu a najde ji. Ta radost pak stojí za to!


Podobná modifikace je i hledání venku mých věcí - klíčů, peněženky nebo čehokoliv, co buď hledá v prostoru, nebo zpátky po cestě, po které jsme šli. Akorát jsme měla jednou blbý nápad nechat ji vyhledat tabák - radostí mi ho celý vyklepala:-).

Pokud máme psa dobře namotivovaného, také nikdy neomrzí učení triků. Nebudu popisovat, kterých a jak je naučit, to by ten článek nikdy neskončil (a jistě se na to všichni těšíte) a na youtube je kupa inspirace.

A na závěr - posilování.
Pokud máme doma gymnastický balon, psí fyziologie nám bude vděčná. Na měkkém povrchu můžeme po psovi chtít různé cviky (otočky, podávání pacek, "zajíčka", skoky...) a nenásilně posilujeme kdejaký sval.
Inspirace opět na youtube.

Tak ať dneska nejste moc utahaní Vy a máte krásně unaveného a spokojeného psa, o kterém nebudete celou noc vědět!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama